O očekávání trhu vypovídá své také prohlášení Goldman Sachs, jedné z největších investičních bank, z minulých dnů. Dle tohoto prohlášení klesne cena ropy až na 20 dolarů za barel a dokonce by tam měla vydržet až 15 let. Ačkoli se toto prohlášení může zdát zarážející, určitě není nepravděpodobné. Pokud by došlo k naplnění předpovědí, celé odvětví firem těžících ropu by muselo změnit své plány. Přežít tak dlouhé období nízkých cen by nebylo jednoduché a absence dividend by nebyla jediným důsledkem.

V současnosti je hlavní charakteristikou trhu s ropou přetlak nabídky nad poptávkou. Státy i soukromé společnosti mají největší zásoby ropy v historii. Když loni v prosinci prosadila Saudská Arábie v OPEC politiku udržení podílu na trhu i za cenu snížení cen, bylo jejím cílem snížit objem vysoce nákladové těžby v USA metodou „frakování“. To se také podařilo a těžba v USA klesla od svého maxima přibližně o 450 tisíc barelů za den. Jenže tento výpadek byl plně nahrazen zvýšenou produkcí Iráku, který vyrovnává výpadek právě na americkém trhu. 

To ale znamená, že americký trh je nasycen a ropa vytěžená navíc v ostatních státech OPEC musí být nabízena na neamerickém trhu. Důsledek v podobě přebytku ropy lze tedy předpokládat i mimo americký trh. Poměr sil se mění také na evropském trhu, kde také saudskou ropu nahrazuje ropa irácká. Jenže hlavním aktérem na evropském trhu je Rusko, které od roku 2012 nahradilo v Evropě ropu íránskou, na niž byly uvaleny sankce. A i Rusko proráží rekordy v těžbě od dob rozpadu Sovětského Svazu, v současnosti dodává na trh téměř 11 milionů barelů denně.

Vzhledem k úrovni těžebních nákladů největších producentů, neochotě tvorby společné strategie, vývoji alternativních surovin v průmyslu a návratu irácké a íránské ropy na světové trhy může být vývoj budoucích měsíců a možná i let ještě zajímavý.