V Česku průměrný věk všech registrovaných vozidel přesahuje 14 let, u osobních automobilů je to 8,5 roku. Otázku havarijního pojištění řeší většinou majitelé starších vozů. V konečném důsledku je ale jedno, zda jste majitelem vozu nového nebo vozu, který už cesty několik let brázdí. Pojistit lze vozidlo jakéhokoli stáří. Rozhodujícím parametrem by nemělo být stáří vozu, ale to, jak jeho poškození, zničení nebo krádež ohrozí naši peněženku.

Majitelé nových aut většinou neřeší, zda vozidlo havarijně pojistit. Představa, že by jejich nového miláčka někdo či něco poškodilo, je těžko přijatelná. Naopak majitelé starších aut tuto otázku často řeší, protože havarijní pojištění není levné. V jejich případě je vhodné pojistit takovou kombinaci rizik, která jim skutečně hrozí. Při zvažování následků je nutno rozlišovat, jaké následky bude mít totální škoda a jaké částečná škoda, kdy budete vozidlo opravovat. Statisticky převažují škody částečné.

Pojďme si nyní ukázat několik rizik, která mohou ohrozit vozidlo a nemile i peněženku, bez ohledu na stáří vozu. Nejčastějším rizikem je vlastní nepozornost. Několik vteřin a nehoda zaviněná vaší vinou je zde. Škody na vlastním vozidle budete muset uhradit z vlastní kapsy. 

Další nemalé riziko představují nástrahy velkoměsta, kdy se vozidlo stává obětí drobných střetů s nákupními vozíky, dveřmi sousedních vozidel na parkovišti či úzkých jednosměrek plných parkujících aut. Samostatnou kapitolu pak tvoří vandalové a opilci, kteří střet s vaším vozidlem považují za velkou zábavu. Také zloději nejsou vítaným návštěvníkem vašeho vozu, a i když ho neukradnou, zanechané škody také nebývají vítané.

Rozmary počasí a přírody jsou další příčinou, která může zanechat také nemalou škodu ve vaší peněžence. Škody, které způsobí kroupy, spadlá větev na zaparkovaném autě či střet se srnou, zajícem nebo divočákem, většinou majitele vozidla také nepotěší.