Na českém finančním trhu se objevil nový produkt, který vyvolává rozporuplné reakce. Jedná se o zpětnou hypotéku, která není ve světě neznámým produktem. V podstatě se jedná o takový druh úvěru, který je zajištěn zástavou k nemovitosti a je splacen z prodeje nemovitosti poté, kdy vlastník nemovitost prodá, odstěhuje se z ní nebo zemře.

Cílovou skupinou zpětné hypotéky jsou senioři. Proč právě senioři? Přestože jsou důchody relativně nízké, je velká část českých důchodců ve skutečnosti bohatá. Dle posledního sčítání lidu má v Česku 80% obyvatel vlastní nebo družstevní bydlení. Problém je v tom, že senioři tuto skutečnost nemohou nebo nechtějí využít, a proto žijí na hranici chudoby. Zpětná hypotéka je jedním ze způsobů, jak využít nemovitost k tomu, aby senior prožil důstojné a plnohodnotné stáří.

V případě zpětné hypotéky je klientovi vyplacena část hodnoty nemovitosti, obvykle 30 až 60%, jednorázově nebo formou renty. Klient však zůstává jejím vlastníkem a ve své nemovitosti nadále bydlí a může profitovat z růstu její hodnoty v čase. Reverzní hypotéka byla před několika desetiletími zavedena v USA, původně jako nástroj, který měl umožnit pozůstalému partnerovi dožít ve vlastním domě i přes snížení příjmů z důvodu úmrtí partnera. Později se rozšířila i do dalších vyspělých zemí, vč. Evropy.

Česká verze produktu s sebou nese několik rizik. Ve světě je tato hypotéka spíše formou pojistky, kdy je klientovi vyplácena doživotní renta, česká varianta však nabízí rentu pouze na dobu určitou. Reálně se tedy může stát, že výplata renty skočí dříve, než klient zemře, a dluh bude nadále narůstat o úroky, které zde hrají proti klientovi. Určitým uklidněním může být garance společnosti, že při splácení úvěru nebude požadovat více, než je tržní cena nemovitosti. Další nevýhodou jsou netransparentní podmínky, které se liší v závislosti na věku klienta, druhu nemovitosti či lokalitě. V neposlední řadě je rizikovým faktorem i skutečnost, že se klient zavazuje o nemovitost pečovat tak, aby její hodnota neklesla o více než 5%. Čím na sebe přebírá nejen náklady spojené s údržbou nemovitosti, které mohou být v řádech deseti až sta tisíců korun, ale také riziko poklesu tržních cen nemovitostí.

Tento produkt má ve finančním poradenství své nesporné místo především tam, kde prodej nebo výměna stávající nemovitosti za méně nákladné řešení není možná. Dosavadnímu rozšíření tohoto produktu v našem prostředí brání především legislativní podmínky, jeho komplikovanost a celkové vnímání problematiky seniorů. Etické by však bylo se v této oblasti více zabývat problematikou důstojného stáří než právy dědiců. Doufejme tedy, že se jedná o první vlaštovku, která bude inspirací nejen pro banky a pojišťovny, ale i naše zákonodárce, a pomůže zajistit férové podmínky pro seniory.