Jméno a příjmení: Ing. Aleš Komínek

Rok narození: 1983

Město působení: Brno

Aktuální pozice: Oblastní ředitel

Zájmy/hobby: hudba

Životní motto: „No pain, no gain“

• Jak jste se dostal k práci finančního poradce pro Prosperity FS?

        Jsem ve firmě od založení, tzn. přešel jsem s Pepou Kohoutkem a Láďou Přibylem ze společnosti Fincentrum.

• Jak dlouho se této práci věnujete?

            Bude to jářku 12 let.

• Vzpomenete si, jaké byly začátky Vaší kariéry?

            Ano, moje okolí mě znalo především jako muzikanta, rockerka, tzn. asi si dokážete představit, jak se tvářili na to, že jim chci radit s financemi 😊. Tak jsem nastoupil na starou školu „studeného trhu“, což znamenalo, že jsem volal majitelům firem, které jsem našel na netu. To mi dalo ale obrovské zkušenosti v komunikačních dovednostech a pak už jsem se vracel o dost silnější i k mému okolí, což samozřejmě znamenalo mnohem větší úspěšnost.

• Co je pro Vás motivací se k práci každý den vracet?

            Předně je to zodpovědnost za tým. Chci, aby se uživili, aby si plnili to, pro co si do Prosperity přišli. Vím, že pokud budou spokojeni lidé v týmu, budu i já. Samozřejmě jak duchovně, tak materiálně. Dále se někam posouvat – asi nejsem rutinér, nemyslím tím, že nechci dělat opakovaně činnost, která mě vede k lepšímu výsledku, ani to, že musím mít za každou cenu vyšší pozici. Myslím tím, že mám rád, když se můžu bavit s novými lidmi, podívám se na nová místa, nové zážitky atd...

• Co Vám tato práce přináší ať už do osobního tak pracovního života?

            Životní svobodu. Mít svým způsobem hodně věcí ve vlastních rukou, pod kontrolou. V mém případě jde hodně o časovou svobodu, o tom je moje podnikání. Naše práce je naprosto férová. Systém už teď jak je nastaven, je na špičkové úrovni. Když makám, dostanu skvělou podporu a mám úžasné výplaty. Naopak když se flákám, podle toho vypadá výplata. Takhle to má být, jediný, na koho si mohu stěžovat jsem já sám. Naše práce nás rovná do toho mít zodpovědnost za výsledek, nutí nás k důslednosti, což se prolíná ve všech stránkách života.

• V čem Vás tato činnost osobnonstně posunula?

            Umět si nastavit životní cíle, naplánovat je, vystupovat pro tyto cíle z komfortní zóny a naučit se komunikovat s lidmi. V těchto věcech se musí zásadně posunout každý, kdo chce u nás uspět, jinak nemá šanci. Nemám rád takové to „jasně pojď se mnou dělat, to zvládne každej“. Mám vystudovanou SŠ i VŠ a velice dobrou podporu od rodičů v jakémkoli věku, za což si jich moc vážím. Nicméně to, co jsem popsal výše vás většinou nenaučí na školách, ani rodiče. Za mě je to velká mezera v našem vzdělávacím systému, ale to už je na jiné povídání.

• Jak na Vaši práci reaguje okolí – rodina, přátelé?

           Na začátku katastrofa ze všech stran. Jak zpívá Petr Spálený „Až mě andělé zavolají k sobě, nechci mít na pohřbu šumaře“, tak u nás to bylo něco jako „Až mě andělé zavolají k sobě, nechci mít na pohřbu pojišťováka“ 😆. Chce to houževnatost a věřit si – vždycky se to později otočí – dnes tam odkud pocházím jsou lidé rádi, že mě vidí, že mám čas s nimi chvíli popovídat. To stejné platí po stránce financí. Ona je to vlastně velká výhoda, když se vám povede prorazit v této oblasti – moc lidem se to dlouhodobě nepovede, tzn. máte důvěryhodnost v okolí - když chtějí řešit finance, ví, že to děláte dlouho a jdou za vámi. No ono, v této branži je dlouho už 2 roky 😊.

• Máte zásady, kterými se při své práci řídíte?

            Ano, dvě zásadní jsou – Lepší, než důvěra je kontrola. Pokud nastane chyba, je viník vždycky minimálně na dvou stranách.

• Když člověk dělá jednu práci stále dokola, dostane se do jistého stereotypu. Jak se se stereotypy vypořádáváte Vy?

            Jak jsem psal, nejsem rutinér. Jsou dvě možnosti: Buď to nedělat, nebo si na to zvyknout. Tzn. co nemusím dělat, deleguji na někoho, kdo to dělá rád. To, co musím dělat, tak si na to musím zvyknout stejně jako na čištění zubů. Jsou tu ovšem činnosti, na které se těžko zvyká, např. denně navolávat nábory. Vše chce čas, pak se to překlopí a ta daná činnost začne člověku chybět. To je ta správná výhra nad stereotypem.

• Jaký je Váš životní sen?

           Zahrát si na velkých koncertech s profi kapelou.

• Plníte si své sny? 

            Plním, některé rychleji, některé pomaleji. Všechno chce svůj čas. Když nebudu moc "pařit" (nesmějte se, už tak jsem to dost omezil 😊), tak si sny splnit můžu. Moje práce i hlavní koníček, má výhodu, že se dá dělat hodně dlouho.

• Jak trávíte svůj volný čas?

            Hudba, sport a sleduji na internetu zábavná videa psů a koček, snažících se ublížit lidem 😆.

• Máte svůj recept na úspěch?

            Pokus – omyl – poučení – pokus – omyl – poučení – pokus – omyl - …

• Proč jste si vybral právě takové motto? Čím Vás motivuje?

           Toto motto jsem ukradl  Arnoldu Schwarzeneggerovi. Je to velice jednoduché motto a v češtině to může být „bez práce nejsou koláče“. Aby si člověk stále uvědomoval, že jakýkoli posun vyžaduje dřinu...

• Co pro Vás znamená společnost Prosperity FS a v čem je jedinečná?

            Prosperity FS pro mě znamená vyvážený obchodní vztah, win-win na všech frontách, tzn. klient – poradce – manažer – vedení – obchodní partneři. Toto je velice důležité a spoustu firem si na to jen hraje, že to mají. Potkávám spoustu lidí z trhu, každý tvrdí že je svým způsobem jedinečný, ale většinou je to přikloněno pouze k jedné straně. Buď se to hraje dost na firmu, tzn. jejich „exkluzivní produkty“ jsou jen předražené produkty, nebo je to jen o náboru a není produkce, nebo se uživí jen manažeři a ne poradci, a nebo je to solo poradce, který dělá ultrasuper poradenství, ale klienti mu utíkají, protože na ně nemá čas. Spousta lidí si vůbec nedokáže představit, jak je náročné vyvážit všechny strany. V takovém systému bude vždycky více „živo“, bude se vždy řešit více překážek, než kdybychom to nechali jen na jedné straně. Tímto chci panu Přibylovi poděkovat, že se vždy snažil, aby to tak bylo.

• Co byste vzkázali svým profesně mladším kolegům?

            Všechno je to o kvantitě a pokus – omyl – poučení. V jedné činnosti jste museli každý průměrně 2000x upadnout, než jste se ji naučili. Co to bylo? Ano, naučit se chodit. To bereme všichni jako samozřejmost, že? Asi si rodiče v půlce pokusů neřekli „to bude invalida, sežeňte vozík“. Tak proč mnozí začínající poradci po 20 pokusech u klienta jako vědma z matrixu prohlásí „to pro mě není?“ Odpověď proberte se svým manažerem na IK.😉